11. Základní škola Jiřího z Poděbrad

Dne 29. dubna jsme se my, žáci osmého a devátého ročníku, zúčastnili dějepisné exkurze do Osvětimi, Březinky a Krakova.

Po lehce opožděném odjezdu jsme bez problémů absolvovali cestu přes polské hranice a dále zamířili do koncentračního a vyhlazovacího tábora v Březince a Osvětimi.

Všichni jsme se úspěšně dostali přes vstupní kontrolu, dobrá nálada se nás úspěšně držela až do začátku prohlídky. Prohlídka začínala u jednosměrné brány s nápisem „Práce osvobozuje“. Poté jsme pokračovali mezi typické cihlové domy a s postupujícím výkladem naší průvodkyně se ve tvářích objevoval smutek.

Co jsme viděli, slyšeli, čeho jsme byli svědky, vše bylo zdánlivě mírumilovně vepsané v budovách a celém areálu. Nešlo ale cítit nic jiného, než tupý zármutek. Vězňům se děly ze strany dozorců strašné věci, celé to místo bylo bezpráví, překročení všech morálních pravidel.

Návštěva Březinky probíhala podobně. Vše začalo bránou, nástupištěm, selekcí. Původně koňské stáje ze dřeva sloužily jako lidské obydlí. Areál o neskutečné rozloze obehnán plotem s ostnatými dráty a strážními věžemi. Areál smrti, řešení konečné otázky. Kdysi pustá planina, dnes rozkvetlá louka. Čas vše mění, nedovolte ale, abychom zapomněli.

Výlet byl zakončen prohlídkou královského města Krakova. Navštívili jsme Vavel s katedrálou a zámkem, prošli kulturní centrum města, dostali rozchod a zase jsme se všichni sešli a vydali na zpáteční cestu. Ta proběhla v pořádku. Výlet končil rozchodem před školou.

Byl to krásný a smutný den, to co jsme tam viděli, nezapomeneme. Nikdo by neměl.

• < Předchozí
• Další >