Odcházení
Bílým šátkem mává,
kdo se loučí,
každého dne se něco končí,něco překrásného končí ...
Setři si slzy
a usměj se uplakanýma očima,
každého dne se něco počíná,
něco překrásného počíná ...
Jaroslav Seifert
Řečeno slovy básníka zní nejlépe ... Smutný, veselý, významný, očekávaný,nečekaně rychlý... dalo by se to nazvat mnoha slovy, dávat tomu různá jména, ale zkrátka přišel nejen den vysvědčení, ale i den rozloučení s devátými třídami naší školy. Je to zvláštní den, je plný poděkování za práci učitelů, je plný úsměvů, smíchu i slziček, potřesení rukou, polibků a slibů setkání, která se možná odehrají a možná nikdy ...
Zářící oči, malé dárečky, klopýtání na vysokých podpatcích, saka budoucích adeptů tanečních kurzů, vůně a barvy květin, chrastící mikrofon, ze kterého slyšíš jen některá slova... zářící oči očekáváním, které dosud neví, kam je vítr zavane... Poslední zvuky kroků a ticho prázdné tělocvïčny... Odešli... Příští rok se budou loučit noví... Jejich smích i hlasy už dozněly a my můžeme jen tiše doufat,že někde v nich uvízlo něco z nás, něco, co jsme jim řekli nebo předali, něco, kvůli čemu bude jednou možné vzpomínat na všechny ty chvíle... dobré i zlé... jak už to v životě bývá....
Certifikáty
Vzhled
