Specifické vývojové poruchy učení
| 
Čtení pro rodiče i pedagogy
Co jsou specifické vývojové poruchy učení?
Přesný původ vzniku těchto poruch učení není dosud znám. Pravděpodobně existuje dědičný sklon k rozvoji těchto poruch (přibližně u 40% dětí postižených rodičů) a předpokládá se, že jsou tyto poruchy způsobeny odchylnou organizací aktivit mozku a dominancí hemisfér, která není typická. Specifické poruchy učení jsou nejčastěji vztahovány k lehké mozkové dysfunkci (LMD) a určitý vliv je přikládán i nepříznivým vlivům prostředí - zejména emociálnímu klimatu v rodině. Specifické vývojové poruchy učení (SVPU) se projevují u dětí napříč celým spektrem rozložení inteligenčního kvocientu, tedy jak u dětí nadprůměrně inteligentních (např. Albert Einstein byl dyslektik), tak i podprůměrně inteligentních.
Zdroj: Wikipedie, otevřená encyklopedie
Z celé skupiny poruch učení je patrně nejznámějším pojmem
Dyslexie – porucha osvojování čtenářských dovedností.
Projevuje se sníženou schopností naučit se číst při běžném výukovém vedení, přiměřené inteligenci a dostatečně podnětném prostředí.Vzniká většinou na podkladě poruchy zrakové percepce, kdy je porušeno zrakové vnímání a zrakové rozlišování, např. zrcadlově převrácených tvarů. Bývá přítomna porucha pravolevé orientace i prostorové orientace. Může mít souvislost s lateralizací a spoluprací mozkových hemisfér, často za spolupůsobení poruchy koncentrace pozornosti. Má několik stupňů podle hloubky postižení, může se vyskytovat izolovaně nebo v kombinaci s dysortografií a dysgrafií.
Nejčastější projevy dyslexie:
- pomalé, namáhavé, neplynulé nebo naopak překotné čtení
- dvojí čtení, tiché skládání po hláskách, obtíže v syntéze písmen do slabik, slabik do slov
- záměny písmen tvarově podobných (b-p-d, a-o-e), zárazy před tvarově podobnými písmeny, před shluky souhlásek, při čtení víceslabičných slov nebo slov cizích.
- záměny zvukově blízkých hlásek (t-d, h-ch)
- obtíže v měkčení, sykavkové asimilace (Po písčité cestičce cestují čtyři cvrčci).
- přesmykování slabik: kinetická inverze - lokomotiva x kolomotiva
- vynechávání písmen, slabik, slov
- přidávání písmen (vkládání samohlásek do shluků souhlásek), slabik, slov
- vynechávání diakritických znamének (háčků, čárek) nebo jejich nesprávné použití
- domýšlení konce slov
- chyby v důsledku nedostatků ve výslovnosti
- neschopnost čtení s intonací, nesprávná práce s dechem
- horší orientace na řádku, obtíže ve čtení rozdělených slov
- nepochopení obsahu čteného textu
Úroveň čtení se promítá do osvojování vědomostí ve všech předmětech:
- v jazycích (v opisu, přepisu, kontrole diktovaného)
- v naukových předmětech (neumí vybrat z textu podstatné informace)
- v matematice (při řešení slovních úloh)
Zásady práce s dítětem s dyslexií.
- vyhýbat se časovému stresu, čtení na čas
- pomáhat dítěti orientovat se v textu (dítě si ukazuje prstem, záložkou, čtení s okénkem)
- nácvik správného čtení po slabikách – nechat děti hlasitě slabikovat
- zaměňovaná písmena spojit s obrázkem (udělat kartičky, děti je mají při čtení)
- nevyvolávat děti k hlasitému čtení před celou třídou, číst kratší úseky
- před vlastním čtením vybrat obtížná slova v textu a procvičit jejich čtení
- zadávat na čtení jen část článku (3-5 minut)
- zjišťovat porozumění přečtenému, zadání úlohy, dítě opakuje vlastními slovy
- v naukových předmětech respektovat fakt, že se dítě lépe učí sluchovou cestou
- čtení posuzovat tolerantněji, motivovat pochvalou i nepatrná zlepšení
- nutná je pomoc rodičů i na 2. stupni ZŠ
Dysortografie – specifická porucha pravopisu.
Vzniká na podkladě poruchy sluchového vnímání, velmi často rozlišování. Bývá porušena schopnost sluchové analýzy a syntézy, sluchová orientace a sluchová paměť. Významný bývá i podíl poruchy koncentrace pozornosti.
Nejčastější projevy dysortografie:
- vynechávání písmen, slabik, slov
- přidávání písmen, slabik do slov
- vynechávání nebo nesprávné umístění diakritických znamének
- snížená schopnost spojení psané a slyšené podoby hlásky
- záměny tvarově blízkých písmen
- chyby v důsledku artikulační neobratnosti, vady výslovnosti
- přesmykování slabik (kinetická inverze)
- záměny hlásek zvukově podobných – bě, pě, vě, mě, tvrdých a měkkých –di, ti, ni x dy, ty, ny. Tím je pak ovlivněna i aplikace pravidel pravopisu při určování vzorů podstatných a přídavných jmen, resp. i pravopis shody přísudku s podmětem.
- nedodržování hranic slov v písmu (spojení více slov nebo rozdělení slova)
- obecně vázne aplikace mluvnických pravidel v písemném projevu, jazykový cit je slabší.
Porucha se vyskytuje buď izolovaně nebo v kombinaci s dalšími SPU
Zásady práce s dítětem s dysortografií:
- omezit diktátovou formu, zadávat kratší diktáty, předem procvičit klíčová slova, popř. diktáty zcela vyloučit a nahradit je doplňovacími cvičeními s předepsaným textem.
- preferovat ústní odůvodňování gramatických jevů
- procvičovat mluvnické jevy izolovaně (ne více vcelku)
- poskytovat delší čas na kontrolu napsaného
- umožnit používání kompenzačních pomůcek
- opravy psát s pomocí učitele nebo rodiče a zdůvodňováním správnosti mluvnického tvaru
Dysgrafie – specifická porucha psaní
Projevuje se výraznými obtížemi při osvojování psaní – zejména učení se tvarům jednotlivých písmen nebo celkovou nápadnou neobratností písemného projevu.Podkladem je narušení úrovně jemné motoriky, motorické koordinace, senzomotorické obtíže, problémy v lateralizaci. Držení pera bývá často nesprávné nebo křečovité.
Hlavní projevy dysgrafie:
- neurovnané, kostrbaté, hůře čitelné až nečitelné písmo
- problémy s udržením velikosti písma, jeho sklonu, napojování jednotlivých písmen
- problémy se zapamatováním si tvarů písmen, záměny tvarově blízkých písmen
- nestejné vzdálenosti mezi písmeny ve slově, mezi slovy ve větě.
- polohlasné nebo tiché předříkávání si jednotlivých písmen
- proces psaní je těžkopádný, neobratný, pomalý, vyžaduje zvýšené úsilí dítěte, více času
Dysgrafie většinou ovlivňuje nejen psaní, ale i rýsování, psaní číslic v matematice, výtvarný projev.
Zásady práce s dysgrafickým dítětem:
- dbát na správné držení psací potřeby, sklon papíru, držení těla, vzdálenost očí od podložky
- zařazovat uvolňovací cviky před psaním i v jeho průběhu
- nenutit k dlouhodobému dopisování, přepisování
- poskytnou dostatek času na psaní i následnou kontrolu napsaného
- vést děti k psaní diakritických znamének okamžitě
- starší děti nechat psát tiskacím písmem
- psát jen do linkovaných, popř. v matematice čtverečkovaných sešitů
- nahrazovat pokud možno psaní poskytováním osnov, kopiemi, vést k učení z knihy
Dyskalkulie– specifická porucha učení, při které je nejvýraznější deficit abstraktního myšlení a ztížené chápání symbolické povahy čísel.
Nejde jen o obtíže v matematice, ale ve všech předmětech, kde se provádějí výpočty (chemie, fyzika, apod.). Základem pro osvojení si matematiky je orientace v prostoru a manipulace s ním, grafická a konstrukční reprezentace prostorových vztahů. Dítě se nemůže naučit počítat, ačkoliv je přiměřeně intelektově nadané. Velmi obtížně chápe symbolickou povahu čísla a ulpívá zcela nepřiměřeně na konkrétních názorných představách. Příčinou bývá vrozené nebo dědičné narušení funkcí, které jsou potřebné pro počítání. Některé obtíže v matematice jsou způsobeny vlivem jiných poruch učení, výše jmenovaných. Z vývojového hlediska se člení na jednotlivé typy (praktognostická, verbální, lexická, grafická, operacionální, ideognostická). Často se vyskytuje v kombinaci s dysortografií.
Hlavní projevy dyskalkulie:
- neschopnost spojit číslo s počtem (kolik předmětů, kusů, apod. číslo vlastně představuje)
- nerozlišování geometrických tvarů (nejde třídění podle tvaru ani velikosti)
- špatná orientace v číselné řadě (nejde prosté vyjmenování, rozlišování pojmů větší a menší, problémy s přechodem přes desítku).
- záměny v matematických operacích a úkonech (sčítání a odečítání, násobení a dělení)
- neschopnost číst matematické znaky (záměny tvarově podobných čísel, přehození pořadí číslic v čísle, nesložení vícemístných čísel)
- neschopnost psát matematické znaky diktátem nebo přepisem (nesprávný zápis číslic, zejména při sečítání pod sebe)
- neschopnost provádět matematické operace a chápat matematické vztahy (záměny matematických operací včetně čitatele za jmenovatele, desítek a jednotek, zákonitostí v číselných řadách obecně).
Zásady práce s dítětem s dyskalkulií:
- maximálně využívat názoru (manipulace s předměty, grafické znázornění, používání počitadla, pravítka, tabulek, přehledu vzorců)
- umožnit používání korekčních pomůcek (kalkulačka, matematické tabulky a přehledy, karty s nápovědami)
- respektovat pomalejší pracovní tempo
- nevyžadovat úkoly časově limitované
- pracovní postupy rozložit na jednotlivé kroky
- zadávat úkoly v menším množství a předtištěné
- vést dítě k pochopení logického řešení úkolu
- umožňovat přípravu písemné práce doma
- preferovat ústní rozbory u tabule
- mírně hodnotit, oceňovat snahu
Do kategorie SPU je někdy ještě zařazována dysmúzie jako porucha hudebních schopností, dyspinxie jako porucha kreslení a dyspraxie – motorická neobratnost v různých specifických oblastech, s kterou se v dětské psychiatrii setkáváme poměrně často, zvláště u dětí s poruchami chování, ADHD.
Vyňato z článku PhDr. Jana Petra
Certifikáty
Vzhled
